10. což jsem také v Jeruzalémě dělal. Z pověření vrchních kněží jsem uvěznil mnoho svatých a hlasoval jsem pro jejich smrt.
11. Po všech synagogách jsem je často nechával bičovat a nutil je k rouhání. Ve svém nepříčetném hněvu jsem je začal pronásledovat dokonce i v jiných městech.
12. Jednou jsem se s plnou mocí a pověřením od vrchních kněží vypravil do Damašku.
13. Cestou jsem, králi, uviděl světlo z nebe. I když to bylo kolem poledne, zářilo jasněji než slunce a obklopilo mě i můj doprovod.
14. Když jsme všichni padli k zemi, uslyšel jsem hlas, který mi hebrejsky řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně kopeš proti bodcům!‘