32. Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.
33. Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani šaty.
34. Sami víte, že jsem těmato rukama vydělával na potřeby své i svých společníků.
35. Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Požehnanější je dávat než dostávat.‘“
36. Po těch slovech s nimi všemi poklekl a modlil se.
37. Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho.
38. Nejvíce se rmoutili nad jeho slovy, že už ho nikdy neuvidí. Tak ho doprovázeli až k lodi.