28. Pavel však hlasitě vykřikl: „Neubližuj si! Všichni jsme tu!“
29. Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena.
30. Pak je vyvedl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“
31. Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“
32. Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma.
33. (Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít.
34. Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu.
35. Když se rozednilo, poslali městští správci biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi!“
36. Žalářník tedy Pavlovi řekl: „Správci vzkázali, že máte být propuštěni. Pojďte ven a odejděte v pokoji.“
37. Pavel však odpověděl: „Zbili nás veřejně. Potom nás, římské občany, bez soudu vsadili do vězení – a teď nás chtějí vyhnat potají? To tedy ne! Ať přijdou a vyvedou nás sami!“
38. Biřicové to šli vyřídit městským správcům. Když uslyšeli, že to jsou římští občané, polekali se
39. a šli je prosit za odpuštění. Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město.
40. Pavel a Silas tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, kde se uviděli s bratry, povzbudili je a odešli.