17. Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!“
18. Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!“ V tu chvíli byl pryč.
19. Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad.
20. Přivedli je k městským správcům a řekli: „Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé
21. hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!“
22. A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi.
23. Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal.
24. Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou.
25. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.
26. Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy.
27. Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.
28. Pavel však hlasitě vykřikl: „Neubližuj si! Všichni jsme tu!“
29. Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena.
30. Pak je vyvedl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“
31. Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“
32. Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma.
33. (Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít.
34. Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu.