8. To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.
9. Šlo totiž právě o slovo zaslíbení: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“
10. A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny.
11. Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení
12. (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“
13. Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“
14. Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě!
15. Už Mojžíšovi přece řekl: „Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“
16. Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává.
17. Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“
18. Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.
19. Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“
20. Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“
21. Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí.
22. A co když Bůh, ačkoli chtěl projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení?
23. Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě,