12. Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla.
13. Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít.
14. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.
15. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!
16. Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
17. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.
18. Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.
19. Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů.
20. Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději,
21. že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí.
22. Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu.
23. A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.