2. Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem!
3. Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“
4. Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti.
5. Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra.
6. Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:
7. „Blaze těm, jimž byly odpuštěny viny a jejichž hříchy byly přikryty.