15. Nakrmil mě hořkým jedem, k pití mi dal pelyněk!
16. Do zubů mi vemlel štěrk, nakrmil mě popelem.
17. Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl.
18. To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje!
19. Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny.
20. Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž.
21. Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí:
22. Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí.
23. Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká!
24. Můj úděl je Hospodin, říkám si, v něj složím svoji naději.
25. Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají, ke všem, kteří jej hledají.
26. Dobré je trpělivé čekání na Hospodinovo spasení.
27. Dobré je, když člověk nosí své jho už od mládí.
28. Ať sedá o samotě, tiše pod uloženým břemenem.
29. Ústy do prachu ať klesne – snad je naděje!