23. „‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“
24. „Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“
25. Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!“
26. A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.
27. Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.
28. Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“
29. Odpověděl jim: „Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu.“
30. Pak odtud odešli. Procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl.
31. Učil totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou, zabijí ho a třetího dne po svém zabití vstane z mrtvých.“
32. Oni ta slova nechápali, ale báli se ho zeptat.
33. Když přišel domů do Kafarnaum, ptal se jich: „O čem jste se to cestou dohadovali?“
34. Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je největší.
35. Posadil se tedy, zavolal těch Dvanáct k sobě a řekl jim: „Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech.“
36. Vzal dítě a postavil je uprostřed. Potom je vzal do náručí se slovy:
37. „Kdokoli přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal.“
38. „Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.“
39. „Nebraňte mu!“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle.
40. Kdo není proti nám, je s námi.
41. Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.
42. Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře.