46. A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
47. Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.
48. Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.
49. Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.
50. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“
51. Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.
52. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.
53. A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.
54. Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.