33. Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je.
34. Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.
35. Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli.
36. „Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“
37. Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namítli.
38. „Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“
39. Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.
40. Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,
41. vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,
42. a tak se všichni najedli do sytosti.
43. Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.
44. A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.
45. Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup.
46. A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
47. Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.
48. Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.
49. Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.
50. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“
51. Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.
52. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.
53. A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.