27. Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘
28. Jenže se děsím všech svých trápení – neosvobodíš mě, to dobře vím.
29. Jsem předem odsouzen – proč bych se snažil zbytečně?
30. I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval,
31. stejně mne shodíš do žumpy, že i svému plášti budu odporný.
32. On není člověk jako já, abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.
33. Kéž by mezi nás vstoupil prostředník, který by na nás oba ruku položil!
34. Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil, abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.
35. To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach, se mnou to ale není tak!