15. Neobhájím se, i když jsem nevinný, u svého Soudce bych musel o milost žadonit.
16. I kdyby se dostavil, když ho předvolám, nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.
17. Rozdrtil by mě vichřicí, pro nic za nic by mé rány rozmnožil.
18. Nenechal by mě ani nadechnout, nasytil by mě samou útrapou.
19. Přemoci ho? Hle – je nejsilnější! Jít s ním na soud? Kdo ho předvolá?
20. I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí; i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.
21. Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít!
22. Všechno je jedno, proto řekl jsem: On hubí bezúhonného spolu s bídákem!
23. Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje.
24. Když země padne do rukou bídáka, zrak jejích soudců on sám zakrývá – a když ne on, kdo pak?
25. Rychleji než běžec utekly mé dny, šťastné nebyly, teď jsou pryč.
26. Jak rákosové čluny kolem propluly, jak orel řítící se za svou kořistí.
27. Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘