3. Z upřímného srdce má řeč pramení, mé rty vyjevují čisté poznání.
4. Duch Boží mě přece učinil, dech Všemohoucího mě oživil.
5. Odpověz mi, pokud to dokážeš, předlož mi svou při, postav se!
6. Hle, jsem ti rovný před Bohem, i já jsem přece z hlíny uhněten.
7. Nelekej se mě tedy a neměj strach, nebudu na tebe silně naléhat.
8. Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil:
9. ‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích.
10. Bůh však proti mně hledá záminky – myslí si, že jsem jeho protivník.
11. Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!‘
12. V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka!
13. Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď?
14. Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne.
15. Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě,
16. tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí.
17. To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil,