20. Ať vidí svou zkázu vlastníma očima, hněvání Všemohoucího ať vypije si sám!
21. Bude mu snad potom záležet na rodině, až jeho měsíce dojdou do konce?
22. Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi!
23. Jeden umírá v plné síle, v klidu a zcela spokojen,
24. stehna obalená tukem a kosti morkem nasáklé.
25. Jiný zas umírá plný hořkosti, aniž kdy okusil, co je blahobyt.
26. Do prachu však ulehnou jeden jak druhý, oba dva stejně přikryjí červi.
27. Víte, já znám ty vaše myšlenky – hledáte způsoby, jak mi ublížit.
28. Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce? Stanům darebáků kde konec je?‘
29. – To jste se nikdy neptali pocestných? Nepřijímáte jejich svědectví?
30. Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen, v den rozhněvání vyvázne.
31. Kdo mu jeho způsoby vytkne do očí? Za to, co prováděl, kdo mu odplatí?
32. Ještě mu pohřeb vystrojí, nad jeho hrobem budou bdít.
33. Lehká mu bude země pohřební, vždyť za ním kráčí celé procesí a předcházejí ho nesčetní.
34. Jak mě chcete těšit těmi nesmysly? Vaše odpovědi jsou samé lži!“