1. Job na to řekl:
2. „Dobře poslouchejte, co tu vypovím – můžete mě utěšit právě tím.
3. Vydržte, když teď budu mluvit já, potom se zase smíte posmívat.
4. Copak si stěžuji na člověka? Ztrácím trpělivost jenom tak?
5. Pohleďte na mě a zděste se, ruku na ústa si položte!
6. Vždyť i já, když na to pomyslím, celý se třesu zděšením.
7. Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.
8. Jejich potomkům se daří kolem nich, své ratolesti mají na očích.