5. Ty jsi mu spočítal jeho dny, počet měsíců jsi mu odměřil, dal jsi mu meze, jež nesmí překročit.
6. Odvrať svůj pohled, nech ho být, ať si užije život jako nádeník!
7. Strom, ten má aspoň naději: Když bude poražen, znovu vyraší, nic nezastaví jeho výhonky.
8. I kdyby jeho kořeny v zemi zpuchřely, i kdyby jeho kmen v prachu tlel,
9. jen ucítí vodu, vypučí zase, jak mladý stromek větve vyžene.
10. Člověk však zemře a klesne bezvládně, naposled vydechne – a kam se poděje?
11. Jako se vypařuje voda z jezer, jako potok vyschne a vyprahne,
12. právě tak člověk lehne a nevstane; dokud trvá nebe, neprobudí se, nic nepřeruší jeho sen.
13. Kéž bys mě jen schoval v hrobě, kéž bys mě ukryl, než pomine tvůj hněv, a určil chvíli, kdy na mě vzpomeneš!
14. Když člověk zemře, copak ožije? Po všechny dny své těžké roboty čekal bych na chvíli té úlevy!
15. Zavolal bys a já se ti ohlásil, po díle svých rukou by ses roztoužil.
16. Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal.