11. Jako se vypařuje voda z jezer, jako potok vyschne a vyprahne,
12. právě tak člověk lehne a nevstane; dokud trvá nebe, neprobudí se, nic nepřeruší jeho sen.
13. Kéž bys mě jen schoval v hrobě, kéž bys mě ukryl, než pomine tvůj hněv, a určil chvíli, kdy na mě vzpomeneš!
14. Když člověk zemře, copak ožije? Po všechny dny své těžké roboty čekal bych na chvíli té úlevy!
15. Zavolal bys a já se ti ohlásil, po díle svých rukou by ses roztoužil.
16. Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal.