10. a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ.
11. Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.
12. Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
13. Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám nikoho nepokouší.
14. Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč.
15. Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.
16. Nepleťte se, milovaní bratři!
17. Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín.
18. Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli prvotinou jeho stvoření.
19. Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
20. Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede.
21. Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.
22. Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat!
23. Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle,
24. ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal.
25. Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.
26. Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu.
27. Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.