1. Poté mě přivedl k východní bráně
2. a hle – od východu přicházela sláva Boha Izraele! Jeho hlas zněl jako zvuk mohutných vod a jeho slávou se rozzářila země.
3. Vidění, které jsem spatřil, bylo podobné tomu, které jsem měl, když přišel zničit město, a tomu, které jsem měl u průplavu Kebar. Padl jsem na tvář.
4. Hospodinova sláva vstoupila východní branou do chrámu.
5. Vtom se mě zmocnil Duch, přenesl mě na vnitřní nádvoří a hle – Hospodinova sláva naplnila chrám!
6. Zatímco ten muž stál pořád vedle mě, uslyšel jsem, jak ke mně kdosi promlouvá z chrámu.
7. „Synu člověčí,“ řekl mi, „zde je místo pro můj trůn, místo pro podnož mých nohou. Zde budu uprostřed synů Izraele přebývat navěky. Dům Izraele ani jeho králové už nebudou znesvěcovat mé svaté jméno svým smilstvem a náhrobky svých zemřelých králů.
8. Kladli svůj práh vedle mého prahu a své veřeje vedle mých veřejí, takže mezi mnou a jimi zbývala jen zeď. Těmito ohavnostmi, které páchali, poskvrnili mé svaté jméno, a tak jsem je ve svém hněvu zničil.
9. Teď ale své smilstvo i náhrobky svých králů ode mě odstraní, a tak budu uprostřed nich přebývat navěky.
10. Synu člověčí, popiš domu Izraele tento chrám, aby se zastyděli za své hříchy. Ať si uvědomí dokonalost jeho rozměrů