Bible 21

Deuteronomium 32:21-40 Bible 21 (B21)

21. Nebohem svým vzbudili mé žárlení, popudili mě svými marnostmi. Nelidem proto vzbudím jejich žárlení, nerozumným národem je popudím.

22. Už vzplanul oheň mého hněvu, už šlehá do hlubin podsvětí. Pohltí zemi i její úrodu, zapálí i horské základy!

23. Zavalím je samým neštěstím, své šípy na ně vystřílím.

24. Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni i morem urputným, pak na ně pošlu zuby šelem, v prachu je potká hadí jed!

25. V ulicích bude řádit meč, v domech zavládne hrůza nad mládencem i děvčetem, nad děťátkem i mužem v šedinách!

26. Zamýšlel jsem, že je rozdrtím, jejich památku že mezi lidmi vyhladím.

27. Děsím se ale zpupnosti nepřítele, jak si to jejich protivníci vyloží. Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je, to vůbec neudělal Hospodin!‘“

28. Ten národ úplně ztratil soudnost, docela cizí je mu rozumnost.

29. S trochou moudrosti by pochopili, porozuměli by, jak dopadnou.

30. Jak to, že jeden jich honí tisíce a dva jich obrátí deset tisíc na útěk? To museli být svou Skálou prodáni, musel je vydat Hospodin!

31. Jejich skála přece není jak Skála naše, to mohou naši nepřátelé dosvědčit!

32. Jejich réva je z révy sodomské, původem z vinic Gomory. Jejich hrozny jsou jedovaté, jejich plody plné hořkosti.

33. Jejich víno je dračí utrejch, jed zmijí, ten nejprudší.

34. „Což není u mne dobře uloženo, zapečetěno v mých sklepích vybraných?

35. Má je pomsta, já zjednám odplatu! Noha jim uklouzne v čas náležitý, den jejich pohromy blíží se, jejich úděl už je pro ně připraven!“

36. Ano, Hospodin bude svůj lid hájit a nad svými služebníky se slituje, až uvidí, že už je opustily síly, s pánem i kmánem že konec je.

37. Zeptá se: „Kde jsou ti jejich bohové, ta skála, v níž útočiště hledali?

38. Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí, kdo pili víno jejich úliteb? Jen ať vstanou, aby vám pomohli, ať se vám stanou úkrytem!

39. Prohlédněte – já, jen já jsem jediný a není Boha kromě mne. Já dávám smrt a život daruji, já mohu zranit i uzdravit – z mé ruky vás nikdo nevyrve!

40. Svou ruku pozvedám k nebi a přísahám: Jakože žiji navěky,