12. Až se naplní tvé dny a ulehneš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jenž vzejde z tvých beder, a jeho království upevním.
13. To on postaví dům mému jménu a já navěky upevním trůn jeho království.
14. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Když pochybí, potrestám jej holí smrtelníků, lidskými ranami.
15. Svou laskavost ale od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce.
16. Tvůj dům a tvé království zůstanou přede mnou navěky, tvůj trůn se navěky nepohne.“
17. Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.
18. Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl: „Kdo jsem já, Hospodine, Pane můj, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem?