1. Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama.
2. Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku –
3. až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí.
4. Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
5. Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku!
6. Proto stále chováme smělou důvěru, i když víme, že dokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána.
7. Žijeme totiž vírou, a ne viděním.
8. S touto smělou důvěrou rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána.
9. Ať už tedy zůstáváme doma anebo odcházíme, jde nám o to, abychom se mu líbili.
10. Všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem, aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal, ať už to bylo dobré anebo zlé.
11. Víme, co je to bázeň před Hospodinem, a proto přivádíme lidi k víře. Bohu je zřejmé, kdo jsme, a doufám, že je to zřejmé i vašemu svědomí.
12. Nechceme se před vámi znovu chválit, ale chceme vám dát příležitost chlubit se námi, abyste měli co odpovědět těm, kdo se mohou pochlubit zevnějškem, ale ne srdcem.
13. Jsme-li bez sebe, je to kvůli Bohu; jsme-li rozvážní, je to kvůli vám.
14. Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni.