11. Až se naplní tvé dny a odejdeš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jednoho z tvých synů, a jeho království upevním.
12. To on mi postaví dům a já navěky upevním jeho trůn.
13. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Svou laskavost od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce.
14. Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky, jeho trůn se navěky nepohne.‘“
15. Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.
16. Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl: „Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem?
17. A i to se ti zdálo málo, Bože, takže jsi domu svého služebníka přislíbil budoucnost! Pohlédl jsi na mě, Hospodine Bože, jako kdybych byl někdo vznešený.
18. Co k tomu David ještě může dodat, když jsi svého služebníka zahrnul takovou ctí? Ty přece znáš svého služebníka,
19. Hospodine! Pro dobro svého služebníka a podle svého srdce jsi projevil svou velkorysost, když jsi zjevil všechny tyto velkolepé věci.
20. Hospodine, nikdo není jako ty a není Boha kromě tebe, jak jsme vždy na vlastní uši slyšeli.
21. A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid! Získal sis jméno velikými a ohromnými divy, když jsi vypudil národy před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta!
22. Svůj lid Izrael jsi navěky učinil svým lidem a ty, Hospodine, jsi jejich Bůh.
23. Nuže, Hospodine, kéž se navěky potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníkovi a jeho domu. Učiň, jak jsi řekl;
24. kéž se to potvrdí a tvé jméno se navěky proslaví! Kéž se říká: ‚Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Izraeli Bohem.‘ Kéž je dům Davida, tvého služebníka, před tebou upevněn!
25. Bože můj, ty jsi svému služebníku prozradil, že mu zbuduješ dům. To proto tvůj služebník nalezl odvahu modlit se před tebou.
26. Ano, Hospodine, ty sám jsi Bůh a ty jsi svému služebníku zaslíbil toto dobrodiní.