19. Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.
20. Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých.
21. Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.
22. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.
23. Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi.
24. Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci.
25. Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám.
26. Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je smrt.
27. Vždyť „všechno položil k jeho nohám“. (Když ovšem říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to všechno kromě Toho, který mu to poddal.)
28. Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.
29. A vůbec, co si počnou ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé? Proč se za ně křtí, jestliže mrtví nebudou vzkříšeni?
30. Proč my sami každým okamžikem podstupujeme nebezpečí?
31. Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně čelím smrti.
32. K čemu mi to z lidského pohledu je, že jsem bojoval s těmi šelmami v Efesu? Jestliže mrtví nebudou vzkříšeni, pak: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“
33. Nepleťte se: „Špatné vztahy kazí mravy.“
34. Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu. Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě!
35. Někdo ale řekne: „Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?“
36. Blázne! To, co seješ, neožije, dokud to nezemře.
37. A co seješ? Ne to tělo, které vyroste, ale holé zrno – třeba zrno pšenice nebo nějaké jiné.