1. Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého.
2. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.
3. Jak můžeme vědět, že ho známe? Podle toho, zda dodržujeme jeho přikázání.
4. Kdo říká: „Znám ho,“ a přitom se nechová podle jeho přikázání, ten je lhář a není v něm pravda.
5. Kdo ale zachovává jeho slovo, v tom se láska k Bohu opravdu naplnila. Podle toho se pozná, zda jsme v něm.
6. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít, jako žil on.
7. Nepíšu vám, milovaní, žádné nové přikázání, ale to staré, které jste měli od počátku – je to ono staré přikázání, to slovo, které jste slýchali od počátku.
8. To, co vám píšu, je však zároveň nové přikázání, neboť se naplňuje v něm i ve vás. Tma pomíjí a pravé světlo už svítí.
9. Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí bratra, je až dosud ve tmě.
10. Kdo miluje bratra, zůstává ve světle a nikomu není kamenem úrazu.
11. Kdo ale bratra nenávidí, zůstává ve tmě. Chodí tmou a neví, kam jde, neboť mu oči zaslepila tma.
12. Píšu vám, drazí, že jsou vám pro jeho jméno odpuštěny hříchy.