20. Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21. Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22. Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23. Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24. Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25. Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26. Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27. Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28. I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.