1. Přednímu z kantorů, žalm Davidův.
2. Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.
3. Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.
4. Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.
5. Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.
6. Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.
7. Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.