1. Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2. Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3. Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4. Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5. Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6. Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7. Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8. Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9. Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10. Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11. Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12. A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;