1. Job na to řekl:
2. „Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi!
3. I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví.
4. Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘ Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘
5. Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘
6. Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi.
7. Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí;
8. anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí:
9. Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin?
10. V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla.
11. Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat?
12. Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku?
13. Bůh – ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost.
14. Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit.
15. Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší.
16. Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník.
17. Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat.
18. Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy.
19. I kněží svléká donaha, dávné opory strhává.
20. Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti.
21. I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné.
22. Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.
23. Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání.
24. Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle.
25. Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.